Sokol - Masaryk

SOKOL ­- NÁŠ NEJLEPŠÍ VYSLANEC

JAN MASARYK

Nemohu si představit Československo bez sokolství. Je to něco tak typicky našeho. Milion malých, nenápadných lidí spojeno v dobrovolný, radostný, pracující kolektiv. Ta dobrovolnost je to, co mne vždy u nás Sokolů zajímá a dojímá.

Sokolské slety jsou pak občasným překrásným květem, vyrostlým právě z těch vlastností, o nichž se zmiňuji. Už 30 let representují v cizině Československo, matku Sokolů. Nenašel jsem dosud jednotlivce nebo grupu lidí, na které by sokolská myšlenka neudělala hluboký dojem, najdou-li si trochu času, aby se jí zabývali. V této souvislosti se o sletech nezmiňuji, ty jsou tak působivé a krásné, že při vší sokolské skromnosti mohu říci, že těm, kteří se na slet dostanou, možno blahopřát, ať již jsou z kteréhokoliv světadílu.

Všichni víme, co Sokolové udělali v dobu našich odbojích, A kdykoliv jsme podnikli za hranicemi nějakou akci - a bylo jich nemálo - byli skoro bez výjimky Sokolové, kteří se první přihlásili, kteří se nikdy neptali, co z toho budou mít a kterým spolupráce byla bratrsky samozřejmou. Národy naše vděčí Sokolstvu mnoho a se stanoviska naší zahraniční representace přemnoho. To, co na cizí pozorovatele tak mohutně působí, je, že sokolství je prosto všeho fanfaronství, že radost z dobře vykonané práce. Kterou zase uvidíme na průvodu Prahou, je spontánní, prostá a pravdivá. Stejně jako je to při sokolské práci. Slyšel jsem od sta a sta cizinců skoro doslovně totéž ocenění: "Národ, jehož integrální součástí je myšlenka sokolská, se nemusí bát o svou budoucnost." Tak tomu je a tak tomu musí zůstat. Bylo by hříchem pokusit se zpolitizovat sokolství v jakémkoliv stranickém slova smyslu, ale hlavní věc je, že by se to nepodařilo.

Sokolství je a zůstane naším nejlepším representantem v zahraničí. Bez sokolství nedovedu si představit budování naší volné, slovanské, dobrovolné, pilně pracující demokracie. Ne slovy, ale činy ukazuje Sokolstvo světu, jaký jsme národ a jakým národem chceme zůstat. Těchto několik slov je zcela nedostatečnou zkratkou velikého a slavného zahraničního významu sokolství.

LVÍ SILOU, Pocta a dík sokolstvu; 1948

TAM SVĚT SE HNE, KAM SE SÍLA NAPŘE

JAN NERUDA

Leť vzhůru, prapore náš různě svěží!

Jak Sparťané v svém rudém bitev kroji,

Pod tebou Čechové ať s mečem v ruce stojí -

ty veď nás, k předu leť a vrahy oslň, sežži!

Leť vzhůru, prapore náš mléčně bílý,

Přemyslům orle, plný vzdušné síly -

pod tebou květ se rozlož krásou tklivý:

jak bílý bůh to národ spravedlivý!

TYRŠOVA MYŠLENKA: VĚČNÝ ZDROJ KRÁSY

FERDINAND PUJMAN

Záměr obsáhlého díla Miroslava Tyrše vysvituje z hesla: "Složme se!", jež se "slohem" a "skladbou" souvisí.

Tyrši záleželo na umění pohybovém, kterým jednotlivec opanuje tělo, aby z jeho vytříbených, zušlechtěných hnutí vstávala jasně článkovaná, uměřená skladba, v níž se nezapře ráz jednotlivcův, byť i zástupové konali týž cvik, týž soujem posunků.

Ale Tyrši více záleželo na jednotné skladbě národa a slovanské družbě, uskutečňované mužstvy sebe mocnými a sebe ovládajícími.

Tyrš znal dobře člověka, znal dopodrobna lidskou hmotu, lidské ústrojí, jež bez cviků nevyvede pohyb sporý, vydatný a ladný, nýbrž plýtvá silou patvar. Raffael tvrdil, že maluje hlavou, ne rukama, že totiž prý obrys, tah a náčrt musí uzrát v mysli dřív, než provede je prstem končetina. Káznit údy může hlava, sama předem spořádaná; uzpůsobováním těla pěstuje se tedy člověk celý; údy s hlavou nutkají se k vzájemnému předstihu. Komenský je Tyršův předchůdce svým národem, že "člověk vše, co naučit se má, se učí vykonáváním", a Leninovo úsloví, že "nad poznání čiré váží činní zkušenost, protože má všeobecnou hodnotu i přímou, uskutečňující", shoduje se s nazíráním obou myslitelů českých.

Výzvou "složme se!" Tyrš přejal Tolstého , jež radil "spřádat" s lidem sílu osobní. Tyrš přejal další postřeh Tolstého, že zpravidla se "na zbraň nebo na zručnosti váha klade, - ne však na lid ten, jenž vládne zbraní tou a vykonává přeměny i cviky." Tyršův cíl byl vychovati sebe, vychovati jiné, po duchu i tělem, ku prospěchu všelidskému, než i vzhledem k stupni skutečného vývoje a dosavadních našich poměrů.

Nejmoudřejší lidé z rozmanitých národů i věků hlásali a uskutečňovali toto heslo společenské družby, pospolité srostitosti, tento úkon vzájemného dávání a vzetí mezi jedincem a obcí. Tyrš spěl k němu z požadavku těla cele opanovaného, aby dál se každý pohyb rázovitě, přesně, nicméně však nenuceně, aby stal se částí do celku tak přičleněnou, že se k ostatním vztahuje společným úvazkem, myšlenkou, dějem i zájmem. Tím teprve nastane "celistvost, sevřenost, jednota" - zkázněných údů i hlav.

Karolina Světlá ocenila Sokolstvo takto: "Založiti pospolitost, kde by pěstily se síly tělesné tak zdárně, aby se z nich vyvinula krása duševní jak přirozený květ; kde by vše, co z ní se rodí vznešeného, našlo ochranu a péči; kde by láska k vlasti, obětavost pro nejvyšší zájmy lidstva, hrdinný a neústupný ze ně boj, byly od každého člena za povinnost nejsvětější považovány, aby národu bylo lze vložiti do rukou jejich svou naději, čest svou budoucnost."

Na slet, na ten "závod síly, obratnosti, krásy", na obranu zájmů národních a lidských připravoval Tyrš své druhy cvičnou soustavou. Pospolitě srostitý je Tyršův názor na úvazek jednotlivce k zástupům; i jeho soustava mí platnost všeobecnou, vyvozena ze zákonů pro každého platných, ze zákonu souměrnosti těla lidského a ze zákonu tíže. Stačilo jen rozdružiti tento důvtipný svod postojů a hnutí: jeho jednotě a sevření a celistvosti neuniká žádný divadelní pohyb, ať on patří do herectví nebo k tanci. Sporá divadelní krasověda, světem nepředstižená a v několika odstavečcích naměstnaná, čte se v Komenském. Tyrš zevrubně z ní vypracoval pohybové odvětví a důmyslným názvoslovím vnesl "do závodů pohybové síly, obratnosti, krásy" řád.

LVÍ SILOU, Pocta a dík sokolstvu; 1948Vložte svůj text...