Na značkách XVII. všesokolského sletu
DĚKUJEME sestrám a bratřím z Věrné gardy, že nás v roce 110. výročí založení Sokola v Polance, v listopadu 2022, namotivovali k účasti na sokolském sletu.
Mottem sletu v r. 2024 bylo: „SPOJUJEME“. Celkem se nacvičovalo 12 hromadných skladeb, které byly určeny všem generacím cvičenců: od malých dětí až po seniory a Věrnou gardu. My sletušky (ženy, které se připravovaly na sokolský slet) z Polanky jsme také přispěly k jeho naplnění, a to hned několikrát: stávající členky Sokola Polanka Simona Kozarová a Jana Honová se spojily s bývalými členkami Klubu rodičů Martou Šebestovou, Ivanou Olivkovou a Táňou Gelnarovou a přihlásily se k nácviku taneční skladby V rytmu srdce. Základní cvičební jednotku této skladby tvoří 16 sletušek, tak jsme Polanku spojily se sokolkami z Výškovic, a protože dvě pozice byly ještě volné, přizvaly jsme ještě Taťánu Těminovou a Kamilu Pospíšilovou z Dubiny. Od září jsme v sokolovně nacvičovaly „zelený čtverec“ skladby, abychom její část předvedly v Polance na Čarodějném reji, a pak v celé kráse na Krajských sletech 2.6. v Opavě a 9.6. v Brně.
Do Prahy jsme odjížděly plné nadšení a očekávání, které se mísilo s nervozitou a úvahou: jak to asi dopadne. Skutečnost však překonala vše, co jsme si představovaly. Od nedělního pochodu Prahou se atmosféra přípravného týdne, kdy se secvičovaly nástupy a ujasňovaly pozice na ploše Fortuna arény, nesla v duchu sounáležitosti, pochopení a vzájemné podpory. Na několika místech Prahy probíhal doprovodný program – ukázky pódiových skladeb, vystoupení uměleckých souborů, byly připraveny panely s informacemi o sokolském hnutí. Program Sokol Gala v O2 aréně představil „sokolský příběh“ od založení spolku po současnost. K vidění byly ukázky historických úspěchů (olympijské zlato ve šplhu z r. 1924), přehlídku současné sportovní reprezentace (gymnastika, šerm) doplňovaly ukázky méně běžných sportů: krasojízda, akrobacie na laně, taneční soubory aj., vše za doprovodu „živé“ kapely. Celý večer byl naplněn hlasitými ovacemi diváků.
Čtyřletá příprava sletu vyvrcholila dvěma bloky hromadných skladeb: první blok začal ve čtvrtek 4.7. ve 21 hodin a druhá část přehlídky v pátek ve 14 hodin. Obě přehlídky naplnily motto sletu dokonale: tradiční kroje sokolských vlajkonošů se vlídně prolínaly s moderními sportovními kostýmy cvičenců, obvykle rozdivočené děti byly schopné dbát pokynů cvičitelů, jindy štěbetavé ženy disciplinovaně čekaly nastoupené před svým vystoupením na značkách, a to i v dešti; muži (kteří mohli sedět doma u fotbalu) ještě v mezičase pilovali náročnější pohybové prvky. Jednotlivé skladby byly výborně předvedené, obrazce vzniklé ze stovek cvičenců byly pastvou pro oko. Momenty, kdy zněly k nástupu zvony, kdy se na travnaté ploše prolínali cvičenci jednotlivých skladeb, ty „vzaly za srdce“ nejednoho diváka. Dárkem pro cvičence bylo večerní vystoupení Lucie Bílé a Jiřího Korna doprovázené akrobacií na laně a světelnou show. Závěrečná páteční skladba seniorů Jdi za štěstím si vysloužila potlesk publika ve stoje, a když se ke členům Věrné gardy rozběhly děti s bílou růžičkou, dojetí už nedokázali skrývat ani chlapi. Posledním obrazem na ploše se stal nádherný barevný strom života, který byl tvořen zástupci všech dvanácti skladeb…
Slovy nezaujatého novináře M. Borského: „Více než 20 tisíc cvičenek a cvičenců oslavovalo společné dílo, které se může zdát směšné, v důsledcích má ale větší smysl než většina věcí, se kterými se běžný člověk denně lopotí. Je totiž krystalicky čisté a jednoduché, jde o to zažít sounáležitost. Líbil se mi i zdravý patriotismus, který byl vidět po celou dobu v jednotlivých skladbách. Hlediště skandovaně aplauduje, vzájemně si fandí i sportovci střídající se na ploše, široké úsměvy, kam oko dohlédne. Sokol je od 19. století vnímán jako národní organizace, ale vždycky si dával pozor, aby nebyl spojován s konkrétní politickou stranou. Jeden francouzský návštěvník kdysi popsal svůj zážitek z Všesokolského Sletu z roku 1938 slovy „bohoslužba svobody“ a „mystérium demokracie“. Nebyly to prázdné pojmy a přes všechnu společenskou skepsi a zpovykanost jimi nejsou ani dnes. Tužme se!, má to smysl pro jednotlivce i pro společnost!“
Polanské sletušky